Jsem Zuzka, čus...

Řekla bych, že jsem úplně normální holka, která dělá to, co jí baví.

A vlastně to tak bylo vždycky, jen jsem pořád měla trochu problém, že mě bavilo docela dost věcí a proto hned první větší zádrhel přišel, když jsem si měla vybrat vejšku. Jasný přihlášek se vždycky podává víc, ale na úplně jiný obory? No já se rozhodovala mezi FTVS, uměleckou, fyzioterapií a chemií. Bavilo mě všechno, ale tenkrát dost rozumem, jsem si vybrala chemii. Logicky, bavilo mě to ve škole, celkem mi to šlo a jak se říká, udělej si dobrou školu, ať máš dobrý zaměstnání, tak jsem to udělala…Ale to jsem ještě netušila, že už během vejšky zjistim, že mě práce v laborce absolutně nenaplňuje a vlastně dost obtěžuje 😀 hmmm blbý, když pak máte Mgr. z něčeho co dělat nechcete 😀

No vyřešila jsem to jak jinak než elegantně. Zamyslela jsem se nad tím, co mě baví a vždycky bavilo a světe div se, opět jsem se vrátila ke kreativě. Tenkrát jsem to moje vysněný povolání neuměla ani pojmenovat, tak jsem to jenom popsala slovy, že chci dělat něco kreativního, něco s lidma a něco organizačního. Něco jako když organizujete svatby. No a to jsem ještě netušila, jak se tohle přání propíše do reality asi tak na 1000%. Cesta mě totiž zavedla do marketingu. A jako musím říct, že si to sedlo jako prdel na hrnec. Ohromnej, novej, kreativní svět a já jak Alenka v říši divů 😀 To bylo totiž přesně něco, co splňovalo všechny moje požadavky na budoucí povolání. Nejdřív jsem se hodně věnovala český i zahraniční barový komunitě. Incentive tripy, eventy, školení, párty, vymejšlení všeho možnýho atd. No prostě total sen. Čas šel dál a já se mohla věnovat dalším obrovským projektům na krásných alkoholových značkách. Takže nekončící fesťáky, zajímavý spolupráce, velký kampaně, natáčení, focení a spoutu super lidí. Ten sen nabíral na obrátkách vám řeknu. Ale každej sen někdy končí a po nějaký době už mě moje vysněná práce přestala těšit a přestala mi dávat smysl. Rozmejšlela jsem si to hodně dlouho a dost dlouho to rozhodnotí dozrávalo, ale život je moc krátkej na to dělat něco co vás nenaplňuje. Takže jsem se po skoro 8 letech rozhodla skončit v roli zaměstnanýho markeťáka a absolutně překopat svůj život.

Rozhodla jsem se totiž už do žádnýho zaměstnání nenastoupit 😀 Představu jsem měla. Měla jsem před sebou nádhernej projekt s naprosto božíma lidma a hlavně ohromnou vizi, že tohle je prostě něco co může pomoct změnit hodně lidem život. Prostě najednout zase existoval ten vnitřní hlubokej důvod, proč to dělám a to bylo zásadní. Ale samozřejmě každý velký rozhodnutí s sebou nese i tu stinnou stránku, to absolutní vykročení z komfortu a mě začala klasicky nahlodávat moje vlastní mysl. Co když nebudeš vědět co a jak? Vždyť je to proboha něco úplně novýho, co jsi nikdy před tím nedělala. OMG, zase něco od znova. Neměla byses radši držet toho co znáš? Vždyť tvůj job je pro dost lidí úplně vysněná práce… No znáte to, když je před váma hodně velká změna, skáčou tam vždycky tyhle chujoviny. Ale je občas dobrý si připomenout jedno moje oblíbený přísloví „Nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry“. Takže skončit v práci a uvolnit si ruce na nový projekty byl vlastně dost logickej krok.

No a dneska když tohle píšu, jsem z práce asi tak měsíc a příjde mi, že mám pořád plnej kalendář a děje se toho strašně moc. Jsem součástí velkýho mezinárodního projektu, ze kterýho mám fakt obrovskou radost, odskakuju si ke svým marketingovým melouchům, jak by řekla moje babička a plánuju další velký dobrodružný tripy, na který mám teď konečně časoprostor. Tak jsem zvědavá, co za story připíšu třeba za rok 🙂 Ale tak nějak tušim, že to bude ukrutná pecka! Tak zatím se mějte fajn a #drzimesipalce